|
|
Preference mikrohabitatu pro přezimování vodních ploštic
ČIHÁK, Petr
Tato diplomová práce se zabývá přezimováním vodních ploštic. Cílem práce bylo experimentálně zjistit, jaké mikrohabitaty preferují tyto ploštice pro jejich přezimování. Experiment se konal ve skleníku na výukové zahradě PF JU v Českých Budějovicích (48° 58'32.182 "N, 14° 26'54.218" E)od začátku listopadu 2017 až do začátku března 2018. Ve skleníku byly vytvořeny suchozemské i vodní mikrohabitaty k potenciálnímu přezimování ploštic. Definované počty jedinců daného druhu byly vloženy v boxech s malým množstvím vody doprostřed skleníku. Zdrojem vodních ploštic byly okolní rybníky a zahradní jezírko, které leží na výukovém pozemku. Na konci experimentu byly všechny mikrohabitaty a jejich okolí důkladně prohlédnuty a nalezení jedinci (živí i mrtví) spočítáni a dáni do připravených vzorkovnic s koncentrovaným lihem. Výsledkem je, že znakoplavky preferují hlavně vodní mikrohabitaty, především s tlejícím listím. Klešťanky neupřednostňují žádných z nabízených mikrohabitatů a pravděpodobně unikly škvírami ve skleníku. Splešťule a jehlanky zůstaly po celou dobu experimentu v původním boxu. Zatímco jehlanky uhynuly, splešťule zde přežily experiment, dokud nedošlo k úplnému promrznutí na několik dní po sobě.
|
|
|
Přizpůsobení pro přežití nízkých teplot a taxonomická diverzita bezobratlých ve sněžném prostředí.
Babůrek, Jan ; Říhová, Dagmar (vedoucí práce) ; Pavlíková, Anežka (oponent)
Název: Přizpůsobení pro přežití nízkých teplot a taxonomická diverzita bezobratlých ve sněžném prostředí. Abstrakt: Tato bakalářská práce je literární rešerší, zabývající se chladovou odolností bezobratlých živočichů a jejich aktivitou ve sněžném prostředí. Úvodní část je věnována působení chladu na organismus a strategiím sloužícím k přežití v chladném prostředí. Dále je uveden přehled látek (nukleátory, kryoprotektanty, protimrazové proteiny, voda) podílejících se na úrovni chladové odolnosti. Zmíněna je také diapauza, která může mít na chladovou odolnost vliv. Přizpůsobení chladnému prostředí jsou rozebrána rovněž z vývojového hlediska, s důrazem na specifičnost strategií přežití v závislosti na klimatu. Závěrečná kapitola je věnována skupinám živočichů, kteří udržují aktivitu ve sněžném prostředí. Zahrnuty jsou organismy aktivní v zimním prostředí mírného klimatu i nivální fauna oblastí věčného sněhu. Pozornost je věnována především zástupcům, kteří se pohybují na sněhové pokrývce, a to z hlediska zoologického, ekologického a fenologického. Klíčová slova: chladová odolnost, přizpůsobení chladu, sněžná fauna, přežití v zimě, bezobratlí živočichové
|
|
|
Aktivita bezobratlých v zimě a ověření vybraných metod jejich odchytu v zimním období
Babůrek, Jan ; Říhová, Dagmar (vedoucí práce) ; Hanel, Lubomír (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá přežitím a aktivitou bezobratlých živočichů v průběhu zimy a metodami jejich odchytu. Rešeršní část práce nejprve představuje principy chladové odolnosti, strategie přežití zimy a aktivitu ve sněžném prostředí, dále pak odchytové metody bezobratlých. Praktická část práce je zaměřena na ověření vybraných metod odchytu během zimy. Výsledky shrnují rozdíly v diverzitě a kvantitě odlovených živočichů a přinášejí přehled a charakteristiky vybraných odchycených taxonů. Na základě výsledků jsou pak představeny návrhy exkurze za sněžnou faunou a praktická cvičení zaměřená na odchyt bezobratlých během zimy. KLÍČOVÁ SLOVA chladová odolnost, přežití v zimě, zimní aktivita, sněžná fauna, bezobratlí živočichové, odchytové metody, zemní pasti
|
|
|
Přizpůsobení pro přežití nízkých teplot a taxonomická diverzita bezobratlých ve sněžném prostředí.
Babůrek, Jan ; Říhová, Dagmar (vedoucí práce) ; Pavlíková, Anežka (oponent)
Název: Přizpůsobení pro přežití nízkých teplot a taxonomická diverzita bezobratlých ve sněžném prostředí. Abstrakt: Tato bakalářská práce je literární rešerší, zabývající se chladovou odolností bezobratlých živočichů a jejich aktivitou ve sněžném prostředí. Úvodní část je věnována působení chladu na organismus a strategiím sloužícím k přežití v chladném prostředí. Dále je uveden přehled látek (nukleátory, kryoprotektanty, protimrazové proteiny, voda) podílejících se na úrovni chladové odolnosti. Zmíněna je také diapauza, která může mít na chladovou odolnost vliv. Přizpůsobení chladnému prostředí jsou rozebrána rovněž z vývojového hlediska, s důrazem na specifičnost strategií přežití v závislosti na klimatu. Závěrečná kapitola je věnována skupinám živočichů, kteří udržují aktivitu ve sněžném prostředí. Zahrnuty jsou organismy aktivní v zimním prostředí mírného klimatu i nivální fauna oblastí věčného sněhu. Pozornost je věnována především zástupcům, kteří se pohybují na sněhové pokrývce, a to z hlediska zoologického, ekologického a fenologického. Klíčová slova: chladová odolnost, přizpůsobení chladu, sněžná fauna, přežití v zimě, bezobratlí živočichové
|
|
|
Vliv zeměpisné šířky, resp. klimatických podmínek na chladovou odolnost ruměnice Pyrrhocoris apterus
JANDA, Václav
Tato práce se zabývá vztahem místa původu a mírou chladové odolnosti ruměnice pospolné Pyrrhocoris apterus (Linnaeus, 1758). V experimentu bylo použito 13 populací z 12 evropských lokalit. Hodnoty SCP (10. percentil, první kvartil, průměr a medián) jednotlivých populací byly porovnávány s minimálními a průměrnými zimními teplotami daných lokalit. Vztah mezi teplotami prostředí a SCP jednotlivých populací je průkazný v případě, že jsou použita data všech populací. Po vyjmutí tří jižních nediapauzujících populací je tento vztah neprůkazný.
|
|
|
Chladová odolnost horských a nížinných motýlů
VRBA, Pavel
Práce se zabývaá ekofyziologií přezimujících housenek dvou motýlích rodů, Colias a Erebia. Zaměřuje se na identifikace bodů podchlazení, přežívání různých režimů nízkých teplot a složení kryoprotektantů v těle. Výsledky jsou prezentovány v kontextu současného rozšíření jednotlivých druhů, jejich biotopových nároků a potenciálního ohrožení klimatickými změnami.
|
|
|
Adaptace hmyzu na chlad: role šokových proteinů z nadrodiny Hsp.
ŠTĚTINA, Tomáš
Šokové proteiny (Hsps) jsou evolučně konzervovanou skupinou proteinů. Hsps jsou známy pro svou unikátní schopnost opravovat nesprávně složené proteiny, jež by se jinak hromadily v buňce během stresových podmínek. Nejlépe prostudované jsou inducibilní Hsp70. Použili jsme larvy 3. instaru transgenního mutanta octomilky Drosophila melanogaster, který postrádá ve svém genómu všechny kopie genu hsp70. Posuzovali jsme: 1) zda-li absence tohoto genu ovlivňuje schopnost larev přežít chladový stres; a 2) zda-li nějaký jiný gen z rodiny Hsp s kompenzuje ztrátu hsp70. Zjistili jsme, že: 1) přežívání v chladu je u larev kmene u Hsp- shodné ve srovnání s divokým kmenem Hsp+; 2) žádný jiný gen z rodiny Hsps nekompenzuje ztrátu hsp70 na úrovni transkripce. V současnosti se zaměřujeme na analýzu odpovědi na chladový stres na úrovni proteinů.
|
|
|
Chladová odolnost hmyzu a sezónní změny ve složení sterolů a tokoferolů
URBAN, Tomáš
Předkládaná práce se zabývala zkoumáním chladové odolnosti u hmyzu (Pyrrhocoris apterus), zvláště pak kvalitativním a kvantitativním složením a sezónními změnami v obsahu sterolů a tokoferolů v membránách. To zahrnovalo sběr jedinců, extrakci tkání, separaci, připravu vzorků a jejich analýzu. Podařilo se detekovat tři různé steroly (živočišný cholesterol, rostlinný kampesterol a sitosterol). Dále byly zjištěny izomery ?-tokoferolu a ?-tokoferolu. Obsah cholesterolu byl v rozmezí 0,2 - 0,8 molárních %, u fytosterolů bylo rozmezí 1,2 ? 15,2 molárních % a u tokoferolů bylo rozmezí 0,1 ? 31,3 molárních %. Nakonec bylo vyhodnoceno sezónní kolísání sterolů a tokoferolů s minimem v létě a s maximem v zimě.
|
|
|
Chladová odolnost hladinatky Velia caprai: vliv aklimace a věkové třídy na bod podchlazení
NOVOTNÁ, Iveta
Chladová odolnost se v poslední době stává stále běžnějším tématem ve vědeckých článcích. Pokud se zaměříme na řád Heteroptera, najdeme mnoho studií zabývajících se chladovou odolností či bodem podchlazení (SCP) a faktory, které je ovlivňují. Všeobecné pravidlo je, že aklimace v nízkých teplotách zvyšuje chladovou odolnost. Proto hlavním cílem této práce bylo zjistit, zda aklimace také zvyšuje chladovou odolnost hladinatky Velia caprai Tamanini, 1947 (Veliidae) se záměrem změřit SCP hladinatek z různých aklimačních teplot a při různé délce expozice. Pro vysokou mortalitu (z celkového počtu cca 1300 jedinců zůstalo naživu cca 284) a technické potíže při měření SCP (změřeno jen 36 jedinců) bylo nutno modifikovat původní plány a testovat tak vliv aklimace (po dobu jednoho měsíce vs. jednoho týdne) a rozdílných teplot (0°C, 5°C, 10°C) na bod podchlazení V. caprai. Užiti přitom byli jedinci odchyceni v průběhu r. 2010 a jedinci sbíraní v březnu 2011. Výsledky této práce nepotvrzují pravidlo, že aklimace při nízké teplotě zvyšuje chladovou odolnost. Hodnoty SCP jedinců aklimovaných při vyšší teplotě jsou průkazně nižší, než hodnoty jedinců aklimovaných při nízkých teplotách. Jedinci přezimující poprvé mají pravděpodobně vyšší chladovou odolnost, než jedinci přezimující podruhé. Příčina těchto výsledků je pravděpodobně fakt, že hladinatka V. caprai nevstupuje na podzim do diapauzy a přezimuje v kviescenci.
|
host ::
RSS.